po víc jak půl roce dne 18.8. 2014
“Ale je možné, že se pletu a budu opravdu nesmírně rád, když tyto moje obavy budou konkrétními činy (nikoliv slovy a sliby) zažehnány…”
Tak toto je poslední věta z mé předešlé reportáže o Rokytí. Půl roku je myslím si dostatečně dlouhá doba za, kterou se událo několik věcí, vynořilo mnoho dalších skutečností a informací k tomu, aby mohl vzniknout další článek k tomuto tématu. Jak čas ukázal, většina informací z předešlého článku byla pravdivá a některé v té době „spekulace“ se ukázaly býti přesnými fakty. Proto budu moci v celku bez problémů navázat v dnešním pokračování. Za půl roku zdánlivého klidu se ve skutečnosti událo víc než dost. Ne jenom já, ale i další lidé měli pocit, že celou věc provází několik nejasností a zvláštních okolností podtržených poměrně vlažným přístupem kompetentních, kdy jsme byli ze všech stran ujišťováni o tom, že se vlastně nic neděje, že sem firma vozí jen “ekologický odpad”, že z biodegradační plochy uniká pouze jenom jakási „minerálka“ a že je vše kolem podnikání firmy ENVISERVIS v Mutěnicích je vlastně naprosto v pořádku a že se jedná pouze o “ekologickou pseudokatastrofu” a nafouklou bublinu. Rozhodli jsme se tedy po vlastní linii a na vlastní náklady opatřit další informace a celou věc i názory nás samotných podrobit důkladnému kritickému rozboru, abychom buď potvrdili nebo vyvrátili naše domněnky, předpoklady nebo i paranoiu.
